Ryzec čenohlávek
Vítám Vás v předprázdninovém napovídání. Dnes se vydáme z našeho Polabí do  brdských lesů. Tato destinace je na české poměry rozsáhlá a díky vojenským prostorům příroda téměř panenská. Samozřejmě vyjma cílových dopadových ploch, kde „křišťálová“ jezírka tvoří hlavně krátery od tankových, dělostřeleckých a raketových bombiček.

            Zatouláme se do údolí Červeného potoka, který pramení kolem nejvyšší hory – Toku a šine si to až ke zřícenině hradu Valdek. Cestou napájí mokřady především jehličnatých, ale i smíšených lesů a několik nádrží pitné vody, posléze chovné rybníky.

Na mokřady
a jejich obyvatele z říše hub se zaměříme. Je to ráj klouzků, hřibů
dutonohých, kozáků a křemenáčů… Mezi nimi se černá Lactariusl
igniotus. Ryzec čenohlávek.

Tento jedlý a chutný ryzec má hojné bílé mléko s pouze jemně nahořklou chutí. Kloboučky jsou sametové a na sluníčku se mění do barvy černé. Prakticky je nezaměnitelný. Nejbližší podoba by byla s ryzcem datlím, který se liší robusnějšími a světlejšími plodnicemi. Mléko je podobného zabarvení, ale silně palčivé.

Hodí se k běžnému kuchyňskému využití. A na nakládání je ideální v kombinaci s liškami (barvy žluté) a lakovkou ametystovou (barvy fialové). Oba druhy rovněž na zmiňovaných mokřadách bezpečně najdeme.

Za Mykologický kroužek a následně Společnost houbařů Čelákovice Vám přejeme hezké léto.

Aleš Chvojka

Příloha – foto: Jartoslav Malý – MK Mělník (Ryzec černohlávek)