I v tomto článku o houbách zůstaneme na území samotných Čelákovic a v blízkém okolí.

Nejdříve k ujasnění názvosloví. Mykologicky správný název je pečárka. Ale nejen v obchodní praxi,   se uměle pěstované pečárky nazývají  žampiony.  Pečárky lze charakterizovat jako bílé lupenaté houby vytvářející velké plodnice na třeni s prstýnkem.  Některé druhy mají povrch klobouku pokryt nahnědlými šupinami. Na rozdíl od muchomůrek a bedel nemají, s výjimkou velmi mladých plodnic, nikdy  čistě bílé lupeny.  Díky postupnému dozrávání výtrusů začínají  lupeny velmi záhy  růžovět, časem tmavnou až hnědnou nebo přímo zčernají.  Rostou nejvíce od června do října, ale občas se objeví již v dubu nebo až v listopadu.

Asi nejčastěji se vyskytující druhy pečárek na území Čelákovic jsou:

  1. Pečárka zápašná – v posledních letech je celkově nejhojnější. Má bílý, případně slabě nahnědlý klobouk za sucha rozpraskaný. Při poškrábání na třeni či na klobouku poraněné místo velmi rychle (za několik vteřin) intenzivně zežloutne a po další cca půl hodině zhnědne – to je vedle karbolové/chemické vůně hlavní poznávací znak. Je jedovatá!
  2. Pečárka ovčí – je velmi podobná pečárce zápašné a často roste i na stejném místě.  Lupeny má vždy trochu do šeda – nikdy to není čistě růžová barva.  Na poranění také žloutne, ale velmi pomalu a mnohem méně intenzivně, toto zežloutnutí je stálé.  Voní slabě anýzově a je to dobrá jedlá houba
  3. Pečárka opásaná – na první pohled se podobá předešlým dvěma druhům. Vytváří plodnice, které působí „přišlápnutě“ –  široký klobouk na krátkém třeni. Třeň bývá zcela zanořen do substrátu a má velmi výrazný prstýnek. Voní houbově a při poranění slabě růžoví nebo barvu nemění. Je to také dobrá jedlá houba.
  4. Pečárka rumištní – povrch klobouku má pokryt hnědými nepravidelnými šupinami. Roste často ve větším množství v křovinách a rumištích bohatých na živiny. Při poranění se zabarvuje do červenohněda.  Vůně není příliš výrazná. Je to jedlá houba poněkud podřadnější kvality – v praxi je prakticky vždy červivá.
  5. Pečárka Bohusova – je to vzácnější druh. Je velmi podobná pečárce rumištní.  Liší se pravidelnějším uspořádáním šupin na klobouku a především růstem v trsech. Také při poranění více růžoví. Je to dobrá jedlá houba, žel také velmi často postižená červivostí.
  6. Pečárka císařská – patří také mezi vzácnější druhy. Vytváří velmi mohutné plodnice – až 25 cm do výšky i šířky. Klobouk má pokrytý hnědými pravidelně do kruhu uspořádanými šupinami na nažloutlém podkladě.  Na třeni se nachází výrazný prsten. Vůně je nasládlá – marcipánová, na otlačení žloutne.  Je to výborná jedlá houba – z pečárek rostoucích v Čelákovicích je to bezesporu nejkvalitnější, nejchutnější a především nejhezčí druh.

Za SHČ  Miroslav Rudolf a Josef Kadeřávek

Foto: Miroslav Rudolf

pečárka Bohusova
pečárka zápašná
pečárka císařská