Stránky čelákovických houbařů

Archiv autora: Jakub Bouček (Strana 1 z 15)

Penízovka smrková


Penízovka smrková
Jedlý ke konzumaci vhodný druh

Jedná se o drobné lupenaté houby s  šedohnědým
až hnědým kloboukem o průměru 1 až 2 cm vyjímečně až 4 cm. Lupeny jsou bílé
až našedlé.  Okrově zbarvený tenký třeň je poměrně dlouhý – může dorůst
až  8 cm, na bázi je plstnatý.  Roste na smrkových šiškách, často
zanořených do substrátu.    Je to velmi dobrá chutná houba –
hodí se především polévek nebo do rizota.
Nevýhodnou je, že je velmi drobná – pro praktické využití je potřeba
nasbírat několik desítek, lépe několik set, plodnic. Sbírají se pouze
kloboučky, třeň je tuhý.   V Čelákovicích i v blízkém
okolí se vyskytuje, ale spíše v malém množství – je to dáno velmi
omezeným množstvím smrčin v našem blízkém okolí.  V místech,
kde převažují smrčiny, je velmi hojná a při dostatečné píli a trpělivosti
lze nasbírat i tisíce kusů plodnic. Je zamněnitelná za penízovku nahořklou a
penízovku provázkovou, které vyrůstají z borových šišek.

Pařezník pozdní


Pařezník pozdní
Jedlý ke konzumaci vhodný druh

Ač v podstatě vypadá jako hlíva, jedná se o jiný rod i čeleď.
Makroskopicky se od hlívy liší především zakončením lupenů na třeni. Hlíva
má sbíhavé lupeny zakončené nepravidelně – každý je v jiném místě.
Pařezník, taktéž se sbíhavými lupeny, má všechny zakončené ve stejné výšce
třeně – vytváří tam dokonce barevně odlišitelný proužek.  Roste v zimním
období v malých trsech nebo ve skupinách na mrtvém i živém dřevě
listnáčů.  Lze jej najít i společně s hlívou na stejném kmeni.
Vytváří 3 až 12 cm velké klobouky s velmi krátkým třeněm. V mládí
je olivově nazelenalý ve stáří hnědofialové až hnědé barvy.  Je to
docela dobrá jedlá houba – kuchyňsky se hodí spíše do polévek. Některé
plodnice však mohou být mírně nahořklé.  Podle výzkumů posledních let
má i pařezník pozdní léčivé účinky.

Hlíva ustřičná


Hlíva ustřičná
Každý zná pěstovanou formu
hlívy ústřičné, která je celoročně k dostání snad v každém
supermarketu či na farmářských trzích.  Od konce září do dubna na ní lze
při trošce štěstí narazit i ve volné přírodě.  Na rozdíl od té uměle
pěstované je volně rostoucí hlíva ústřičná velmi barevně proměnlivá.  Barva
klobouku může být od šedavé přes světle hnědou, šedomodrou až po tmavě
hnědofialovou.  Šedomodrá varianta je v některých atlasech označována
za dokonce samostatný druh pod názvem hlíva holubí.  Bez
ohledu na barevnost je to výborná jedlá a všestranně kuchyňsky využitelná houba
(hodí se do polévek, omáček, gulášů atd), navíc s  výraznými léčivými
účinky (především podporuje zvýšení imunity).   Roste většinou trsnatě
na odumřelém nebo odumírajícím dřevě listnáčů, často podél vodních toků. Vytváří
5 až 30 cm velké klobouky se sbíhavými lupeny a krátkým, tuhým, postranně
přirostlým třeněm. Je zaměnitelná za jiné druhy hlívy.

Hlíva

V rámci archivace a třídění fotek uplynulého období, dovolím si podělit se s ostatními o malý fotoseriál růstu hlívy ústřičné ve „volné přírodě“.

Přesněji, uprostřed chatové osady Grado (Čelákovice – Káraný).

Vlastně to byl malý zázrak, že se některý z okolojdoucích milovníků hub „nezakousl“ nožem do plodnic dříve, než se mi podařilo zachytit jejich dorůstání.

Mějte se hezky a příjemné jaro!

Kozák bílý


Kozák bílý
Vítám Vás v májovém houbařském povídání. Nejenom kvetoucí louky, ale i bílozelené břízy jsou nedílnou součástí jarní přírody. Z říše hřibovitých hub se na prvním místě objevují dubové hříbky. Ale i z rodu Leccinum se nám to rozrůstá. Asi nejznámější je kozák březový. Jedná se o běžně známou a sbíranou houbu, která má vzácnějšího bratra v podobě kozáka bílého ( Leccinum holopus).

            A u tohoto bratříčka se zastavíme. Na první pohled je to běžný kozáček, kdy houbař může dumat, jestli jeho bílá barva je výsledkem destinace. Vyrostl pod listím, měl málo živin, bříza je ještě málo zelená, nebo zemina okolo příkopů je vyschlá a nedovolila typické šedivé zbarvení klobouku..? Možná.., ale:

Jedná se skutečně o vzácnější druh. Plodnice bývají štíhlé a dlouhé, zpravidla celé bílé, rostoucí na nepodmáčených lokalitách borových lesů v kombinaci s břízou. V horní části třeně je zbarvení jemně narůžovělé, báze bývá nazelenalá. Roste od května do listopadu, většinou nehojně. Tři plodnice na jednom stanovišti jsou vzácností. I tímto se liší od klasického kozáka březového. Plodnice jsou jedlé a chutné, ale zaslouží spíše naší ochranu. U kozáků je lépe sbírat mladší jedince, stářím se stává plodnice v klobouku měkká a ve třeni dřevnatá. Navíc je „dědečkova“ dužnina chuťově palčivá.

V mokřinách, na kyselých půdách můžeme nacházet podobný druh kozáka nazelenalého, který je běžnější. Má skutečně nazelenalé tóny povrchu klobouku s podkladovou barvou spíše šedivou.

Na Brdech jsem se setkal s jednou kuriozitou. Kozáků je kolem vojenských dopadových ploch opravdu dostatek. A místní sběrači zručně odřezávají pouze mladé kloboučky. Tak pro mne zůstaly převážně pěkné nožičky.

Aleš Chvojka                                                                                                                            MK Čelákovice

příloha foto: autor – ( kozák bílý – Leccinum holopus )

Čirůvka fialová


Čirůvka fialová
V dnešním aprílovém napovídání Vám představím typicky podzimní houbu. Ale nazveme ji jarní tulačkou. Chladnější dubnové počasí je příznivé pro vzácnější výskyt čirůvky fialové (Lepista nuda). Běžně roste až na konci září a prakticky do zámrazu. Jarní toulání je pro tyto krásně zabarvené plodnice většinou velkým překvapením. Houbaři se diví a příroda čaruje.

            Čirůvka fialová má klobouk od 5 do 15 cm, polokulovitý a později plošně rozvinutý s nepravidelně zvlněným okrajem. Jedná se o jednu z nejchutnějších lupenatých hub u nás. Košík májovek v barvách bílých a žlutých, pár smržů, a jako třešničku na dortu námi předtavovanou slečnu, je opravdu jarním skvostem.

V měsících dubnu a květnu je záměna prakticky nemožná. Teprve podzimní příroda nabízí fialové pavučince, které mají lupeny hnědavé a třeň nebo okraj klobouku je pokryt pavučinou. Podobná je čirůvka dvoubarvá, která má rovněž fialovou, ale pouze krátkou nožičku, ale klobouk je barvy krémové. Je rovněž jedlá a velmi chutná.

Obě čirůvky jsou masité houby. Hodí se na nakládání a další kuchyňské úpravy. Vynikající jsou tyto  houby upraveny ve stylu pečenáčů. V podzimním čase je „fialka“ běžná ve všech lesích a i na okrajích cest. Často bohužel opomíjena. V čase aprílovém se vyskytuje většinou na kompostech nebo místech bohatých na humus.

Takže nám tato jarní tulačka krásně doplňuje svou barvou bylinky, jako jsou jaterníky a plicníky. Zřejmě záměrně, aby říše hub nestála až „na druhé koleji“..

Přeji příjemné jarní vycházky plné barev a probouzející se přírody.

Aleš Chvojka                                                                                                                                   MK Čelákovice

příloha foto: Jaroslav Malý MK Mělník – ( čirůvka fialová – Lepista nuda )

« Starší příspěvky

© 2020 Houbaři Čelákovice

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑